Budoucí čas: španělština

Budoucí čas ve španělštině se vyjadřuje několika způsoby, což dává jazyku flexibilitu mezi formálními a hovorovými konstrukcemi. Nejběžnější metody zahrnují přítomný čas, jednoduchý budoucí čas, složený budoucí čas a perifrázi „ir a + infinitiv“.

Přítomný čas pro budoucnost

Přítomný čas (presente de indicativo) se často používá pro plánované nebo jisté události v blízké budoucnosti, podobně jako v češtině: „Por la tarde voy a la tienda -> Odpoledne jdu do obchodu“. Typické pro instrukce, rozvrhy nebo ujištění.

„Mañana salgo a las ocho.“ (Zítra odcházím z práce v osm.) – Mluvčí je si jistý svým plánem (doufejme, že mu nepřikáží přesčasy 🫣)

Používá se i pro vzdálenější budoucnost s časovými údaji jako „estas vacaciones“, „la próxima semana“.

Kdy používáme budoucí čas jednoduchý (futuro simple)

Používá se pro predikce, sliby, domněnky nebo vzdálenou budoucnost. „Mañana lloverá.“ (Zítra bude pršet.) – Predikce.

"Cuando me jubile, pasaré mucho tiempo con mis nietos." (Až půjdu do penze, budu trávit hodně času s vnoučaty) - Vzdálenější budoucnost.

O použití pro vyjádření domněnek viz níže.

Jak se tvoří jednoduchý budoucí čas ve španělštině?

Tvoří se připojením koncovky k infinitivu slovesa: -é, -ás, -á, -emos, -éis, -án.

Nepravidelná slovesa v španělském futuro simple mění kořen slovesa, ale koncovky zůstávají stejné (-é, -ás, -á, -emos, -éis, -án). Kořen se mění podobně jako v podmiňovacím způsobě (kondicionalu). Nejběžnější skupiny zahrnují slovesa s proměnou na „-r-“ nebo zkrácením.

• Decir (říct) → diré, dirás, dirá... („Diré la verdad.“ – Řeknu pravdu.)
• Hacer (dělat) → haré, harás, hará... („Haré la tarea.“ – Udělám úkol.)
• Poner (položit) → pondré, pondrás, pondrá... („Pondré la mesa.“ – Prostřu stůl.)
• Saber (vědět) → sabré, sabrás, sabrá... („Sabré la respuesta.“ – Budu znát odpověď.)
• Salir (vyjít) → saldré, saldrás, saldrá... („Saldré temprano.“ – Vyjdu/půjdu ven brzy.)
• Tener (mít) → tendré, tendrás, tendrá... („Tendré tiempo.“ – Budu mít čas.)
• Haber (mít) → habré, habrás, habrá... („Habrá problemas.“ – Budou problémy.)
• Cabre (vejít) → cabré, cabrás, cabrá... („Cabré en el coche.“ – Vejdu se do auta.)
• Querer (chtít) → querré, querrás, querrá... („Querré verte.“ – Budu tě chtít vidět.)
• Venir (přijít) → vendré, vendrás, vendrá... („Vendré mañana.“ – Přijdu zítra.)

Tyto tvary platí pro všechny osoby; stačí přidat koncovky. Jsou podobné kondicionálu (diría, haría...).

Použití budoucího jednoduchého času pro domněnky v přítomném čase (co se asi tak děje)

V španělštině se futuro simple (jedn. bud. čas) často používá pro vyjádření domněnek nebo pravděpodobností o současnosti, když mluvčí spekuluje, odhaduje, domnívá se.

Tento význam je typický s příslovci jako „seguramente“ (jistě), „quizás“ (možná) nebo kontextovými indikátory nejistoty.

Místo přítomného času (který vyjadřuje fakta) futuro simple naznačuje „pravděpodobně“ nebo „asi“. Nahrazuje anglické „must be“ nebo české „asi bude“ v souvislosti s teď.

„Duerme“ (Spí=vím to) vs. „Estará durmiendo“ (Asi spí / Bude nejspíše spát).

V hovorové španělštině ho nahrazuje přítomný čas nebo „ir a + infinitiv“ pro méně formální domněnky.

Kdy používáme složený budoucí čas ve španělštině (futuro perfecto)?

Budoucí čas složený (futuro perfecto) ve španělštině vyjadřuje akci dokončenou v budoucnosti a používá se pro vyjádření domněnek týkajících se fakt, která předchází okamžiku, o němž spekulujeme (viz níže).

"Mañana a esta hora habré acabado este libro." -> Zítra touto dobou už budu mít tuto knihu přečtenou.

"A las ocho y media ya habrá empezado la clase". -> O půl deváté už bude výuka zahájená.

Jak se tvoří složený budoucí čas ve španělštině?

• Haber v jednoduchém budoucím čase (futuro simple): habré, habrás, habrá, habremos, habréis, habrán.
• Příčestí: pravidelně -ado pro -ar slovesa, -ido pro -er/-ir (např. hablado, comido, vivido), případně nepravidelná příčestí tak, jak je znáte (dicho, hecho, visto, vuelto...)

Domněnky pomocí složeného budoucího času ve španělštině

Tento čas také vyjadřuje pravděpodobnost v současnosti, kdy děj vedoucí k přítomnému okamžiku se již odehrál (co se asi stalo, že věc se má v současnosti takto):

"Ese niño se habrá portado mal, por eso está/estará castigado". -> To dítě asi zlobilo, proto bude mít/ má zaracha.

Kdy se ve španělštině používá perifráze „ir a + infinitiv“?

Je to nejběžnější konstrukce pro blízkou, plánovanou budoucnost nebo úmysly: ir v přítomném čase + a + infinitiv.

Někdy je považována za hovorovou, nicméně v praxi Španělé ji využívají v mnoha kontextech, i poměrně formálních. Lze říci, že do velké míry odpovídá používání vazby "going to + infinitiv" v anglickém jazyce.

Jak se vazba "Ir a + infinitiv" tvoří?

Vazba sestává ze 3 částí:

a) dle podmětu vyčasovaného slovesa ir v přítomném čase (voy, vas, va, vamos, vais, van)

b) předložky "a"

c) infinitivu / infinitivů, který vyjadřuje akci, ke které se podmět chystá

Příklad: „Voy a comer ahora.“ (Teď budu jíst / Chystám se jíst.)

👉 Tuto perifrázi (opisnou vazbu) můžete potkat i se změnou času u slovesa "ir" do imperfekta a sdělení nabývá významu "chystala/a jsem se..." :

"Ayer iba a lavar el coche, pero al final no lo hice." (Včera jsem se chystal/a umýt auto, ale nakonec jsem to neudělal/a.)


Kdy použít budoucí čas a ky a vazbou "Ir a + infinitiv"?

„Ir a + infinitiv“ je volnější a častější v mluvené řeči než budoucí čas jednoduchý, který zní formálněji nebo literárně. Přítomný čas převažuje u fixních událostí.

Zároveň také platí, že "ir a + infinitiv" používáme u sdělení, kde zároveň vyjadřujeme fakt, že jsme si události "naplánovali", máme je v úmyslu, zatímco jednoduchým budoucím časem budeme hovořit o událostech, na které nemáme vliv, např. co uděláme (jak zaimprovizujeme), v případě, že... nebo jaké bude počasí (neovlivníme).

Pokud jste se nabažili budoucnosti a toužíte po návratu do minulosti, neopomeňte náš článek na časy minulé 😎